Slawomir Mrožek
KOUZELNÁ NOC

Absurdní jednoaktová hra polského dramatika: stesk po životě, kdy svět našich hrdinů měl svoji vůni, a člověk sám svoje sny, ideály.

Kromě všech prvků, zdůrazňujících osamělost jedince v současné společnosti a ztíženou schopnost dorozumění, je ve hře ukryta i jakási posmutnělá poezie člověka, stereotypem života už poněkud okoralého, unaveného, odevzdaného, ale přece jen ještě schopného rozpomenout se na dobu, kdy jeho svět měl svoji vůni, a on sám svoje sny, své ideály.

Rozborů Mrožkova díla, her a jeho poetiky existuje v našem odborném i neodborném tisku bezpočet. Těch výsostně vědeckých i těch méně zasvěcených. Základní situace jeho her je sice absurdní, ale pomocnou složkou, pomáhající divákovi v orientaci, je děj. To dokumentuje i Kouzelná noc, poměrně často inscenovaná na našich scénách. Ale, i když ne zrovna na první pohled patrnou složkou, je i poezie se svojí metaforikou. Kromě všech prvků, zdůrazňujících osamělost jedince v současné společnosti a ztíženou schopnost dorozumění, je ve hře ukryta i jakási posmutnělá poezie člověka, stereotypem života už poněkud okoralého, unaveného, odevzdaného, ale přece jen ještě schopného rozpomenout se na dobu, kdy jeho svět měl svoji vůni, a on sám svoje sny, své ideály.

 

PREMIÉRA: 7. listopadu 2014

HRAJÍ: Tomáš Rychlý, Jan Vaculík a Michala Jirouchová

SVĚTLA A ZVUK: Petr Škopek, Jan Lukeš

REŽIE: Radim Vašinka

Slawomir Mrožek (29. června 1930, Borzęcin, Polsko - 15. srpna 2013, Nice, Francie). Po ukončení gymnasia v Krakově začal studovat výtvarné umění, architekturu a orientalistiku. Počátkem padesátých let publikuje své práce v novinách. Krátce koketoval s komunistickým režimem, kdy jako dvacetiletý mladík, který přežil válku, napsal oslavné texty na Stalina a kolektivizaci vesnice. Později se zaměřil na krátké satirické povídky. První výbor satirických próz Praktické kyrysy (Połpancerze praktyczne) mu vyšel v roce 1953. První divadelní hru Policajti (Policja) napsal v roce 1958. V roce 1959 se přestěhoval do Varšavy. Zde pracoval pro časopis Nowa Kultura. Začátkem 60. let pociťuje Mrożek sílící tlak systému, který ho nutí přizpůsobovat hry. V roce 1963 se i s manželkou Marií Obrembovou-Mrożkovou usazuje v Itálii v Chiavari nedaleko Janova.

V roce 1967 se Mrożkovi opět stěhují, tentokrát do Paříže. Ráno 21. srpna 1968 se Mrożek dozvěděl ze zpravodajství francouzského rozhlasu o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do té doby striktně apolitický Mrożek mění svůj postoj a sepisuje známé politické prohlášení odsuzující agresi, které hned další den otiskly mnohé významné světové deníky a některé exilové časopisy. Hned poté je jeho dílo v zemích socialistického bloku zakázáno. V roce 1990 se usadil v Mexiku a po pádu totality se v roce 1996 vrátil do Krakowa. V roce 2008 zamířit zpět do Francie.

Již v 60. letech byl Mrožek po boku Václava Havla uznáván jako jeden z hlavních představitelů východoevropské větve absurdního dramatu. Jeho texty byly přirovnávány k dílům Harolda Pintera, Eugéna Ionecsa či Samuela Becketta.

Jeho díla se často vyznačují překvapující pointou, neočekávaným vtipem či absurditou, takže se v polštině ještě za časů komunistické PLR vžilo rčení komentující něco absudrního a odporujícího zdravému rozumu: "Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek" (Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił).

 

(Ukázka dialogu ze hry)

PAN KOLEGA: Kromě toho máte k oknu blíž. (Drahý pan kolega vstane a přistoupí k oknu. Najednou uskočí nazpět.) Zavřel jste ho?

DRAHÝ PAN KOLEGA: Pssst...

PAN KOLEGA: No co je? Nedá se zavřít? (Drahý pan kolega mu přikryje rukou ústa. Pan kolega žbrblá skrz jeho prsty.) Co to vyvádíte?

DRAHÝ PAN KOLEGA (šeptem): Tiše, prokristapána, tady někdo je! (Povolí stisk.)

PAN KOLEGA (šeptem): Kde?

DRAHÝ PAN KOLEGA (šeptem): Tamhle v koutě.

PAN KOLEGA (šeptem): To se vám jen zdá.

DRAHÝ PAN KOLEGA (šeptem): Můžete se přesvědčit. (Pauza.)

PAN KOLEGA (šeptem): Co takhle rozsvítit?

DRAHÝ PAN KOLEGA (hlasitě): Chraň pánbůh! (Šeptem) Jestli má zbraň, měl by nás jako na dlani. (Objeví se silueta Třetí postavy.)

DRAHÝ PAN KOLEGA (hlasitě): Už jde! (Vyskočí na postel Pana kolegy, vedle níž stál.)

HLAS TŘETÍ OSOBY (mladý ženský hlas): To jsi ty?

DRAHÝ PAN KOLEGA (šeptem): To říká vám?

PAN KOLEGA (šeptem): Ne! Já myslel, že vám!

HLAS TŘETÍ OSOBY: Proč se neozýváš?

PAN KOLEGA (šeptem): Řekněte něco, k sakru!

DRAHÝ PAN KOLEGA (šeptem): Ale co?

PAN KOLEGA (šeptem): To je jedno.

DRAHÝ PAN KOLEGA (zahaleká, jako když se svolává vybraná společnost v lese): Hú - úúú!

HLAS TŘETÍ OSOBY: Co je to za vtipy? Kde jsi?

DRAHÝ PAN KOLEGA: Tady! V postýlce!

PAN KOLEGA (šeptem): Vole!

DRAHÝ PAN KOLEGA (šeptem): Tak si s ní mluvte sám!

HLAS TŘETÍ OSOBY: Počkej, rozsvítím.

PAN KOLEGA (v panice): Ne!

DRAHÝ PAN KOLEGA: Ne, nerozsvěcujte, prosím!

HLAS TŘETÍ OSOBY: Chci tě vidět!

DRAHÝ PAN KOLEGA: Nejsem oholený.

PAN KOLEGA: Ano, ano! Já taky nejsem oholený!

 

OHLAS NA INSCENACI

Tento týden jsem objevil opravdu zajímavé divadlo. Nejsem si jist, zda je to divadlo poloprofesionální či amatérské. Avšak je zřejmé, že pan Radim Vašinka, principál divadla, je jistě celý život profesionálním hercem, zatímco třeba pan Jan Vaculik jistě není profesionálním hercem, i když jeho včerejší herecký výkon byl naprosto profesionální. To divadlo se jmenuje Divadlo Orfeus a sídlí v Košířích, dvě stanice tramvají za Andělem (stanice U Zvonu). Naprosto unikátní přivítání v divadle jakož i samotné multiplexové pojetí divadla nebudu prozrazovat, ale opravdu každému doporučuji návštěvu tohoto divadla. Já jsem tam byl v pátek 6. března, program si přečtete v odkazu. Zajímavé skloubení dvou komediálních jednoaktovek obsahově nesouvisejících vede k dojmu, že jsem byl na dvou různých kusech ve dva různé dny. Prostředí mě připomnělo cosi ze zašlé slávy karlínského divadelního prostoru Underground, který provozovalo mé oblíbené Neomluvené divadlo Praha. Tam jsem se kdysi seznámil osobně i s panem Janem Vaculíkem, jehož současná facebooková „událost“ mě navigovala do Košíř. Potěšilo mě však, že v divadle Orfeus nebyla tak ukrutná zima, jako kdysi v Undergroundu. S radostí se ještě někdy do Orfea vypravím. Děkuji všem účinkujícím i panu režisérovi za nevšedně příjemný a zajímavý divácký zážitek!

http://tomuv-denik.blogspot.cz/2015/03/divadlo-orfeus.html