Pierre Henri Cami
NÁVRAT OPILCOVA DÍTĚTE A ZELENÉ KARKULKY

Skeče, minikomedie plné absurdismu, velkolepých nesmyslů a elegantních slovních hříček. P. H. Cami je průkopníkem černého humoru – komický a šílený, necouvne před žádným bláznovstvím. Ch. Chaplin o něm kdysi řekl, že je „největším humoristou na světě“

V netušeném světě autorova osobitého humoru se stanete svědky zkázy zloducha usilujícího o jediný poklad nevinné hadrářovy dcery (Věno osiřelé dívky); zajásáte nad ostrovtipem děcka, s jakou vynalézavostí se zbaví otce-opilce (Opilcovo dítě); v šeru rozzáří vám oči krvavá dramata odehrávající se v palácích nejvyšších (Dramata v paláci Borgiů); pochopíte, jak je dobré, že Zelená Karkulka není Červená (Zelená Karlulka); zděsí vás manželství rozvrácené touhou gorilího krále po lidských pohlavních žlázách (Kleštěnec z pralesa); a uzříte, kterak pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí (Fregolitto).

PREMIÉRA: 27. ledna 2017

REŽIE: Irana Hýsková

HRAJÍ: Petra Černohorská, Moe Binar, Honza Lukeš-Vodseďálková,

Irena Hýsková, Jiří Sládeček, Štěpán Smolík, Petr Škopek, Pavel Urík

SVĚTLA A ZVUK: Petr Škopek | KOSTÝMY: Honza Lukeš-Vodseďálková

Délka představení: 1:30

P. H. Cami má své oblíbené gagy a postupy: parodie nebo dokonce plagiát teatrální lyriky, vášeň pro úderný kontrast, zvláště mezi konvenčním chováním osob a absurdností jejich reakcí, mezi falešnou noblesou jejich projevů a nejapností, které pronášejí. Miluje bláznivá citoslovce, slovní hříčky a dvojsmysl. Právě proto, že soustavně ignoruje hranice mezi obhroublým žertem a erotikou, svedl rozbouřit i klidnou hladinu posvátných pojmů. Protože se nevyhýbá pastem, je schopen toho nejlepšího, pokud se nějakým zázrakem vyhne nejhoršímu. Miluje dějiny a legendy, používá všech zdrojů fantastiky, pomateného blábolení, černého humoru a realizmu, přivedeného do takových krajností, že už přestává být pravdivý. A především je tu jakási zcela úchylná logika, druhá logika, kterou Cami uplatňuje s matematickou přesností a s obdivuhodnou nenuceností v nejroztodivnějších situacích.

Camiho fabule má zhruba toto schéma:
Byl jednou jeden mladý muž, který velice žárlil na svou dívku, ostatně dosti přelétavou. Jednoho dne jí řekl: „Tvé oči se dívají na všechny lidi.“ I vydloubl jí oči. Potom pravil: „Tvé ruce jsou schopny vábivých gest,“ a usekl jí obě ruce. Může také promluvit na jiné, pomyslel si a uřízl jí jazyk. Pak jí vytrhal zuby, aby se nemohla usmívat na případné obdivovatele. Nakonec jí uřezal obě nohy. Takhle budu klidnější, říkal si. Pak teprve mohl ponechat bez dozoru dívku, kterou miloval. Je šeredná, myslel si, ale bude jen moje, do smrti. Jednoho dne, když se vrátil domů, ji nenalezl. Unesl ji majitel pouťového panoptika.

Pierre Henri Cami, celým jménem Pierre Louis Adrien Charles Henry Cami, (20. června 1884, Pau, Francie - 3. listopadu 1958, Paříž) byl francouzský dramatik a humorista. Narodil se v rodině zámožného obchodního cestujícího. Neúspěšně se pokoušel prosadit jako básník, herec a toreador. V roce 1910 začal vydávat „Malý ilustrovaný pohřební furgon“, spolkový a humoristický orgán zaměstnanců pohřebních ústavů, kde mohl naplno uplatnit svůj sklon k černému humoru a parodii (vytvořil např. postavu nedovtipného detektiva jménem Loufock Holmés). Proslul jako autor mikrokomedií, jejichž absurdní poetika s prvky surrealismu byla srovnávána s filmy bratrů Marxových. Publikoval více než čtyřicet svazků minidramat a komiksových románů, psal divadelní a filmové scénáře a dokonce i operety. Mnoho svých děl také ilustroval, nakreslil nespočet karikatur. Byl po dobu čtyř plných desetiletí jedním z francouzských nejplodnějších a nejuznávanějších komických autorů. Po druhé světové válce se však stává téměř zapomenutým. V roce 1953 ještě obdržel Velkou cenu mezinárodního humoru, ale když pak za pár let umírá nikdo nenapíše ani nejmenší nekrolog. Mnoho lidí se ostatně domnívalo, že už je dávno mrtev.