zpět do rubriky Z divadla

Vzpomínka na Josefa Sedláka, učitele, kameníka,
 kamenosochaře-restaurátora, básníka a překladatele

O existenci Josefa Sedláka jsem se dozvěděl, když se mi náhodou dostal do ruky jeden starý výtisk bulletinu Obce spisovatelů, kde ve fejetonu Aleny Morávkové byla otisknuta i jedna jeho báseň:

 
AČ JSEM JIŽ STÁR
 
nehodlám respektovat 
vážnost situace
a spíše jsem nakloněn ke klukovinám
které jediné 
skýtají chabou ochranu před smrtí 
Uléhám většinou bez obav 
že bych se nemusel vzbudit 
a probouzím se časně 
nedočkavostí nového dne 
Vzrušují mne obyčejné věci - 
vítr a déšť 
strom 
tráva spálená sluncem 
mochomůrka a jiná podobná slova 
Důležité starosti starostů 
přecházím úsměvem 
někdy však poněkud kyselým a vzteklým 
Ještě si ukopnu palec 
do paty vrazím si trn 
a někdy koukám po hvězdách 
A tak dozrávám 
spojiv konečnost s nekonečností 
Vracím se ke kořenům 
Nerad

 

  I stalo se, že při jednom z našich kočování měli jsme cestu kolem Šternberka, kde žil. Nebylo těžké vypátrat jeho adresu. Byl to starý pán, veselé nátury, navzdory krutému osudu: po odoperovaném šedém zákalu byl postižen i zákalem zeleným, nevyléčitelným, takže viděl jen obrysově, případně ze 20 cm. Daroval mi svoji sbírku Kam odlétají ptáci, kterou si vydal svým nákladem. Zalíbila se mi do té míry, že jsem z ní udělal i pořad v Našem Krytovém divadle Orfeus. (Verše byly doplněny jeho překladem mazurských příběhů Siegfrieda Lenze - U nás ve Žbánku, což je vynikající literatura.) To už jsme si s panem Sedlákem dopisovali. Z jeho životních osudů a literárního díla vznikly tři pořady Nežádoucích textů, které jsem tehdy dělal pro ČRo 6, kočírovaný ještě Ivanem Šternem. Ke scénáři mi poskytnul pan Sedlák i dokumenty svého života. A z nich jsem vyčetl všechno to neradostné, s čím se v životě potkal. Hlavně po r.1968, kdy se z ředitele místní základní školy stal bývalým ředitelem, protože jeho činnost v onom neveselém období našich dějin se neslučovala s důstojností jeho profese. A tak se stal kameníkem. Dokonce vyučeným. Což by se nestalo, kdyby kolaboroval. A jeho zahrada by nebyla plná oněch krásných, vlastnoručně vytesaných soch. A možná, že i těch veršů by bylo méně. 
  Pro nepamětníky dovolím si zveřejnit dokument z r. 1970. Svědčí o době a o lidech, kteří ji vytvářeli. Jde o zápis ze schůze pléna OV KSČ z 29. 1. 1970, dokazující zároveň, že nebyl komunista jako komunista. A že kolikráte právě ti, kteří byli po 68.ze strany vyloučeni a nekáli se, trvali na svém, měli mnohem větší podíl na určité protistátní aktivitě, než ti, kteří sice ve straně nebyli, ale jen seděli na zadku a byli zticha, chodili k volbám, podepisovali rezoluce, anticharty apod. 
  Dokument cituji i s pozoruhodnými, neopravenými překlepy, které taky o něčem svědčí. (ostatně povšimněme si jazyka našich současných veřejných činitelů - zajímavá podobnost):

S e d l á k Josef, narozen 26.1.1922, číslo legitimace 1095384; ZDŠ Šternberk, okr. Olomouc čl. legitimace nebyla vrácena na OV KSČ

  POV KSČ v Olomouci dne 29.1.1970 na svém zasedání rozhodla vyloučit Josefa Sedláka z KSČ, zbavit ho okamžitě funkce a nedát mu možnost působení na mladé lidi ve funkci ředitele ZDŠ ve Šternberku. 
  Jmenovaný se velmi aktivně zapojil do obrodného procesu již od počátku roku 1968. Aktivně vystupoval zejména ve své základní organizaci KSČ, kde se mimo jiné snažil spojit všechny školské organizace do jedné, aby tak mohl lépe a jménem většího kolektivu prosazovat názory na své požadavky. /Viz dopis na KV KSČ z 14.1968, zápis ze společné schůze všech šternberských škol z 12.6,1968 a jeho vystoupení na II okresní konferenci KSČ v červnu 1968. 
  Jeho aktivita ještě více vzrostla po srpnu 1968. Po vstupu vojsk okamžitě vyvíjel činnost ze zaměřením proti sovětským vojákům a na obhajobu Dubčekova vedení. 
Vydává v ruštině dva letáky, určené vojákům a důstojníkům Sovětské armády, požadující okamžitě odchod vojsk a odsuzující zrádce Bilaka, Koldra, Indru. Letáky jsou vydány jménem občanů Šternberka. Chodil po několika závodech např.Chronotechna, kde získal podpisy pro výzvu. Stává se aktivním bojovníkem Dubčekovksého vedení. Ze školy je adresován 29.srpna 1968 adresován dopis A.Dubčekovi /po jeho televizním projevu po návratu z Moskvy, v němž uvádí”: Jsme s Vámi soudruhu Dubčeku porozuměli jsme Vám”… 
  Že u jmenovaného nešlo o nějaké náhlé emoce, svědčí o tom i dopis, který ze školy odešel 13. listopadu 1968 a byl adresován listopadovému plénu ÚV KSČ, kde vyzývá UV KSČ, aby tvrdě zasáhlo proti frakčním skupinám, které podle nich vystupují po pláštíkem starých a předválečných komistů. Tato činnost se hodnotí jako rozbíječská. 
  Rovněž na aktivu ve Slovanském domě, ve svém diskusním vystoupení se stavěl proti schůzím starých komunistů s důstojníky Sovětské armády, schvaloval televizní pořady a vůbec sdělovacích prostředků a proto že tyto vyhovovaly jeho myšlení. 
  Na základě znalostí jeho postoje a veřejné angažovanosti byly zřejmě jmenovanému dávány do schránek na dopisy výtisky „Zprávy”. Aby veřejně vyjádřil svůj postoj a dal tak najevo své myšlení před veřejností, nalepil na branku plakát, kde bylo česko rusky napsáno - Jen pro zprávy - hoří výborně“ . Toto se mu podařilo, poněvadž o jeho postoji se hovořilo po celém městě, fotografie tohoto plakátu byla také uveřejněna a hlavně hodnocena v závodním časopise Cronotechny ve Šternberku. 
  Na konferenci MV KSČ, která se konala 19. 4. 1969, to se již po dubnovém zasedání ÚV KSČ vystoupí ředitel Sedlák projevem který vyzněl tak, že se stydí za to jak učil děti, že nás osvobodil Sovětský svaz. Viz zápis s konference. 
  O jeho postoji i působení n a učitelský sbor svědčí i to, že učitelka Šubrtová z jeho školy v učebnicích ruštiny 8.tř. nechala na konci článku, kde se hovoří o sovětských vojácích jako o osvoboditelích, toto slovo škrtnou a napsat „okupanti”. 
  Dne 12. 6. 1969 došlo na jeho škole k vandalským činům ve dvou 9. třídách. Zdi obou tříd byly popsány a počmárány černou křídou s nápisy politicky zaměřenými například - SSSR je kojot - nezapomeňte na zrádce a kolaboranty, nápisy urážející pionýrskou organizaci apod. Ředitel Sedlák tento případ nikde nehlásil a když příslušník VB v doprovodu vedoucího školského odboru s.Suka šel případ znovu projednat k řediteli Sedlákovi, měl nemístné poznámky, k tomu, jakým právem si příslušníci VB dovolili bez jeho vědomí přijít do tříd ve škole a podávat hlášení na okres.Sám tento případ hodnotil tak, že se jedná o pubertální výstřelky a že se celkem nic nestalo. 
  Soudruh Sedlák se svým jednání a vystupováním zařadil mezi pravicové oportunisty. Stál jasně na protistranických a pravicově oportunistických pozicích, za něž aktivně bojoval. Významnou měrou se podílel na vytváření nátlakových skupin vůči vyšším stranickým orgánem.
  Z toho důvodu se doporučuje: 
1. Vyloučit Josefa S e d l á k a z KSČ 
2. Zbavit ho okamžitě funkce ředitele ZDŠ ve Šternberku: 
3. Nedat mu možnost působení na mladé lidi 
4. Doporučit vedení školského odboru ONV s.Sukovi, projednat provinění učitelky Šubrtové a disciplinárně ji potrestat. O výsledku podat zprávu OV KSČ d o 15. 2. 1970.

Bolševická pomsta měla i v tomto případě formu vendety - rodové krevní msty: 7.2.1973 sděluje Gymnasium Šternberk panu Sedlákovi:

Přihláška Vašeho syna Dalibora Sedláka, studenta 45a roč. našeho ústavu, na Střední umělecko průmyslovou školu v Brně nebyla rozmísťovací komisí doporučena pro politické postoje otce v krisových letech. O tom Vás uvědomujeme. Sdělte nám, zda přesto trváte na odeslání přihlášky na uvedenou školu. 
S pozdravem 
Ředitel, podpis nečitelný

K této odysei mi připsal pan Sedlák krátké, výstižné P.S.: 
„Svět je malý Absurdistán. Ten ředitel gymnázia, který je podepsaný pod zákazem studia, stál v r. 2001 mezi těmi, kteří byli městem vyznamenáni čestným uznáním za svou pedagogickou praxi. Odmítl jsem tam jít. Opět jsem dělal potíže. Ale nemohl jsem se tam jít postavit.“

 
SRPNOVÁ NOC 

Adolfu Kroupovi

Nebe je pošité hvězdami 
ale co chvíli se některá nitka přetrhne 
a ve tmě 
zůstane černá dírka 
Stále to padá 
stále to v nás padá 
S hlavou ve větru 
vzpíráme nohama těžkou zem 
Stromy jsou plné sovích křídel 
a k ránu 
je pod listy plno slz 
Kam odlétají ptáci 
když se jim nejvíc stýská?

 

 Kromě kamenosochařiny i stále překládá. Ponejvíce - což je absurdní - z ruštiny. Jeho překlady ovšem zprvu vycházejí pokryty jmény přátel: Lída Dušková, Anna Nováková, Vlasta Tafelová, Jaroslav Hulák…Ale vycházejí. Na rozdíl od doby popřevratové, kdy o jeho knižní překlady, opět z ruštiny, není nakladatelský zájem. 
  I jeho verše se marně domáhají veřejného uznání. Svoji sbírku Kam odlétají ptáci, kterou si vydal vlastním nákladem, chce zadat do výběrového řízení na udělení Ceny Jana Skácela. Ale soutěž je dopředu rozhodnuta ještě před vypršením termínu uzávěrky přihlášek… 
  Při našem kočování jsme se v létě 2006 zastavili u Josefa Sedláka, a na jeho krásné zahradě jsme recitovali jeho verše. Seděl proti mně, obklopen přáteli. Sice neviděl, ale slyšel a usmíval se. Těžko se mi přednášelo. Domluvili jsme se potom, že za rok své setkání zopakujeme. 
  Před třemi měsíci mi přišel balík knih - jeho nová sbírka: Trn z paty. Tentokrát už ne vlastním nákladem, ale péčí Literárního klubu Olomouc. V Olomouci mu uspořádali i literární večer z jeho veršů, ze kterého měl velkou radost . Bylo to spojeno i s besedou s autorem, setkal se se svými přáteli, podpisoval sbírku…Dočkal se aspoň té malé chvilky slávy.. 
  „…Zimu jsme prožili zatím ve zdraví, (krom nějaké té rýmy),” píše mi ve svém posledním dopise, ,,teď jde jen o to, aby se vydařilo předjaří a doktoři měli co nejmíň práce…”

Zemřel v pátek 18. května 2007 ráno. Ve věku 85 let.

Toto je poslední báseň z jeho poslední sbírky:

 
TEN TRN MI V PATĚ, 

tuším, 
ještě vězí. 
A slunce buší 
jako na tympán. 
Jsem stár 
a není mi do tance. 
Ach, kdeže končí staré romance? 
Celý svět 
zatáhl mně stín, 
zkrátka a dobře, nevidím. 
Tak aspoň usadím se nad potokem 
a spustím patu do vody. 
Alespoň malá chvilka pohody! 
Nad hlavou postavím si stan 
a budu odpočívat 
jako ČINGISCHÁN, 
jako CHULIGÁN, 
jako DÁN… 
ad lib.

 

A jako přídavek po potlesku ještě jednu malou, předposlední:

 
STÁŘÍ JE ZÁKEŘNÉ
stáří je blbec. 
Stáří je blbec, 
stáří je vůl, 
stáří je života půl. 
Nevěřte seniorům, 
radši si dejte rum. 
Nevěřte seniorům, 
než řekneš švec, 
je konec. 
Spadla klec.
 

Podvečer s jeho poezii v létě uděláme znovu. I když už jenom na jeho památku. Bude tam sedět a poslouchat a usmívat se.

Radim Vašinka

 

PS. Ten večer nakonec nebyl. Druhá strana se neozvala. A tak si Josefa Sedláka připomeneme v nastávající sezóně u nás v Krytovém divadle.

zpět do rubriky Z divadla