DIVADLO ORFEUS > archiv repertoár

Jan Vladislav
Věty, samomluvy, příběhy, fragmenty, sny …

Večer věnovaný nejen příznivcům poezie, ale i radostem a smutkům života, sestavený z díla jednoho z nejpozoruhodnějších českých básníků, Jana Vladislava, v přednesu principála Radima Vašinky, nositele růže.  

„Krutosti štěstí / učíš mě. Krutostí lásky / mučíš mě. Snad chceš / mít ze mne smolnici, / vysokým ohněm / hořící...“ J. V.

PREMIÉRA: 26. 3. 2008
ÚČINKUJE: Radim Vašinka
FOTO: Jiří Gruntorád ( Fotogalerie ze setkání přátel Jana Vladislava
při příležitosti jeho narozenin)
Ukázky poezie Jana Vladislava v interpertaci Radima Vašinky.

Slovo interpret  

Stokrát jsem se zařekl, že už skončím v tom našem krytu s poezií. Je s tím jen a jen práce. Nenávratné soužení. Protože to jsou hodiny a dny příprav, aby pak přišlo 5 – 8 diváků. A podruhé už třeba taky nikdo. Nevím v čem to vězí, ten nezájem. Snad v přesvědčení, že poezie je jen jakousi podivnou odrůdou literatury pro změkčilé duše, nicneříkající plané řečňování, něco, bez čeho se člověk může klidně obejít… Abych se přiznal, kolikrát, když mi v rozhlase servírují poezii, mám stejný dojem, jde mi to jedním uchem tam a druhým ven. Jsem přesvědčen, že právě ona řemeslná macha, s níž je poezie traktována, může za onen negativní kádrový posudek. Interpret nafasuje verše, ať je chce nebo nechce, ať má či nemá k básníkovi nebo k oné básni nějaký vnitřní vztah. Prostě sedne si před mikrofon a plní svěřený úkol. A obdobně jsou tito knechti přednesu najímáni i jinými institucemi. Ke škodě poezie samotné. Protože chci-li posluchače zaujmout, získat jej pro poezii, musím i sám mít nějaký názor, vzít báseň za svoji, říci jí i něco o sobě samém, ozvučit ji i svým životem. Neříká-li mně autor nebo báseň nic, jak jí mohu něco sdělit jiným?  

Ale říká-li mi něco, osloví-li mne, kyplingovsky řečeno, když zjistím, že jsme jedné krve ty a já, zachce se mi předat tento krásný zážitek dál, lidem obdobného cítění. Kterým básníkovo slovo řekne i něco o nich samotných. Že pomůže rozbít okovy osamění, ve kterých se čas od času octne každý z nás, kdo neměří svůj život jen jeho blisknavým povrchem.  

Setkal jsem se s poezií Jana Vladislava a znovu mi to tedy nedalo. Jen bych chtěl poznamenat, že tématika tohoto večera nebude patrně blízká dětem a dorostencům.  

Leccos vám může napovědět a velice stručný básníkův životopis, byť sepsaný strohým vědeckým jazykem encyklopedií (viz v menu nahoře).  

A také poklepnete-li na titulek „Zpráva o setkání přátel J. V. při příležitosti jeho narozenin”.

Jiří Gruntorád
Setkání přátel zahájil hlavní organizátor - Jiří Gruntorád
Jan Vladislav, Václav Havel
Oslavenec, básník Jan Vladislav, přebírá v přítomnosti občana Václava Havla kolektivní dar účastníků tohoto setkání – sborník zdravic k 85.narozeninám
Václav Havel
Václav Havel žehná zelňačku paní principálové
Václav Havel
Zelnou polévku je správné zapíjet, aby bylo možno znovu vychutnat její jedinečnou chuť (ročník 2008)
Jan Vodňanský
Jan Vodňanský jako pomník sebe samého
Jan Vodňanský
Únavný přednes notoricky známých Maršálů vyžádalo si svoji daň: Mistr si musel mezi po každém čtvrtém verši vždy na chvilku zdřímnout – inu, není už nejmladší
Principál se propaluje svým pronikavým zrakem v samu dřeň Mistrovy poezie, přednesené jemu na počest
Jan Vladislav
Básník Jan Vladislav přistižen při poslechu svých veršů, jak myšlenky se toulají mu v dáli, v pozadí malíř Jiří Voves
Principálův zaklel svým kouzelným přednesem posluchače do podoby Blanických rytířů
Sám principál se nakonec hroutí pod vahou krásy Mistrových veršů
Rozjařený Vladimír Binar se snaží v přítomnosti muzikanta Pavla Jurkoviče a vědce Martina Machovce uhradit starými tuzexovými bony svoji útratu u nic nechápající spolupořadatelky Kateřiny Volkové (v pozadí skrytě přítomní Jan Skácel a Vladimír Mikulášek)
Kateřina Krusová
Sličná Kateřina Krusová, režisérka, Jan Placák, galerista a antikvárník, vpravo dvě dámy přišedší z Francie.
Michal Matzenauer
Michal Matzenauer, v minulosti náš častý host, autor jarmarečního obrazu z chodby před vstupem do našeho divadla
O hosty se starala i paní Růženka, básníkova přítelkyně.
Tomáš Vrba, Prokop Voskovec
Vlevo sociolog Tomáš Vrba, vpravo básník Prokop Voskovec (přijel z Paříže)
Lubomír Martínek
Spisovatel Lubomír Martínek
Petr Král
Surrealista Petr Král, v pozadí Vladimír Justl, literární polyglot
Vladislav Zadrobílek
Nakladatel Vladislav Zadrobílek, muž mnoha profesí
Paní Suzette Hejdová, Jan Patočka a básník Zbyněk Hejda
Josef Protiva
Režisér Josef Protiva
Zdeněk Vašíček
Zdeněk Vašíček, archeolog, historik, bývalý mukl a exulant
Gerald Turner
Toť on, toť Gerald Turner, doprovázející svůj zpěv oslnivou hrou na lžíce (laskavě zapůjčených z bufetu paní principálovou)
Principál se svojí nedbalou elegancí plaše naslouchá produkci Geralda Turnera
Martin Machovec, Vladimír Binar
Nebohý Martin Machovec se svěřuje Vladimíru Binarovi s nočními můrami svých literárně vědeckých pochybností o inspirativní roli Jakuba Demla v Magorově díle
Paní principálová Irena Hýsková se snažila přispět všemi svými silami k dobré náladě, ale moc si toho neužila, neb každý měl tuto skvělou českou herečku za najatou bufetwooman
Jan Vladislav
Jan Vladislav se bavil

Jan Vladislav – spisovatel a překladatel, český básník  

Narodil se 15. ledna 1923 v Hlohovci na Slovensku v české rodině poštovního úředníka, bývalého legionáře. Roku 1939 odešel s rodinou do Čech a o tři roky později maturoval na gymnáziu v Poličce.  

Po válce studoval na UK v Praze a dva semestry také v Grenoblu srovnávací dějiny literatury, vydal dvě sbírky poezie a první výbor ze Shakespearových Sonetů. Po Únoru 1948 byl z politických důvodů z univerzity vyloučen a většina nákladu jeho třetí básnické sbírky „Hořící člověk” skončila ve stoupě. Poté směl působit v literatuře pouze jako překladatel, případně jako autor literatury pro mládež. Překládal a předmluvami nebo doslovy doprovázel zejména klasickou, moderní a lidovou poezii z angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, rumunštiny, ruštiny a ukrajinštiny a s jazykovou spoluprací odborníků také z čínštiny a japonštiny.  

Jeho původní poezie zůstávala v rukopisech. V r.1968 se podílel na vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů a mohl konečně ukončit studia na FF UK doktorátem z filosofie. Za normalizace byl znovu zbaven možnosti publikovat. Založil samizdatovou edici Kvart, kde vyšlo přes 120 titulů, mezi nimi i několik svazků jeho vlastních básní, esejů a kritik.  

Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1981 byl donucen k exilu do Francie, kde žil v Sevres u Paříže a vedl na Vysoké škole sociálních věd seminář o neoficiální kultuře v zemích za železnou oponou.  

Roku 2003 se vrátil do Prahy, kde publikuje své starší vlastní práce i překlady a připravuje k vydání svůj „Otevřený deník 1977-1981” a „Pařížský deník 1981-1989”. Je nositelem Řádu T. G. Masaryka (1991), francouzského Řádu umění a literatury (1993), Ceny PEN Clubu za celoživotní dílo (1998) a Státní ceny za dílo překladatelské (2001).  

Jan Vladislav zemřel 3. března 2009 ve věku šestaosmdesáti let v pražské Thomayerově nemocnici po dlouhodobé těžké nemoci.  

(převzato z www.spisovatele.cz)