Pierre-Henri Cami
Věno osiřelé dívky

Nová řada skečů klasika camického humoru, nová (dokonce i posmrtná) dobrodružství barona Rice, v překladu Miloše Rottra a Jiřího Konůpka.

Tentokráte čerpáme převážnou většinou z překladů Miloše Rottera, který kromě hříček (U vycpávače, Věno osiřelé dívky, Syn Romeův aneb Dítě nenávisti) přeložil i další z dobrodružství Camiho barona Rice, neuvěřitelného erotického smolaře, jehož galantní dobrodružství mají spíše charakter milostných horrorů. V nejlepším případě. Tentokráte jde dokonce o jejich zdramatizovanou podobu, pravda, v některých případech esteticky a morálně téměř problematickou.  

Specifickým rysem představení je i pokus o inscenace jednotlivých vět, replik, nebo torz dialogů z hříček, které se Camimu moc nepovedly, ale v nichž jsou ukryty perly, které si zaslouží, aby byly zachráněny před záhubou.  

Režisér představení uvádí ve svém Slově režiséra v programu k představení, že Cami, ač zdánlivě jednoduchý, není lidový. A narazí-li na diváka, milujícího spíše realističtější drama, preferujícího při divadelním vnímání sledování děje představení a ne způsob, jímž je vyprávěn, je výsledek takového střetu oboustranně katastrofický. Stejně se vede i divákovi, odkojenému Dikobrazím druhem humoru.  

Pro vaši orientaci tedy uvádíme schéma Camiho fabule: Byl jednou jeden mladý muž, který velice žárlil na svou dívku, ostatně dosti přelétavou. Jednoho dne jí řekl: "Tvé oči se dívají na všechny lidi." I vydloubl jí oči. Potom pravil: "Tvé ruce jsou schopny vábivých gest," a usekl jí obě ruce. "Může také promluvit na jiné," pomyslel si a uřízl jí jazyk. Pak jí vytrhal zuby, aby se nemohla usmívat na případné obdivovatele. Nakonec jí uřezal obě nohy. "Takhle budu klidnější," říkal si. Pak teprve mohl ponechat bez dozoru dívku, kterou miloval. "Je šeredná," myslel si, "ale bude jen moje, do smrti." Jednoho dne, když se vrátil domů, ji nenalezl. Unesl ji majitel pouťového panoptika.

Úryvky z her H. P. Camiho, repliky, které inscenujeme jako instruktážní ukázky Camiho humoru před samotným představením:  

CHUDOBNÁ MATKA : Naše situace je tak černá, že musíme rozsvěcet už ve tři hodiny odpoledne, abychom viděli v naší ubohé mansardě.  

(Strašliví prarodiče)  

„Co však obsahuje lednice, kterou vám vrah ukradl?" zeptal se velitel policie. „Je v ní uložena čest mé dcery, pane!"  

(Pannou přese všecko)  

„Smiluj se nade mnou," prosil kata. „Vzpomeň si, kdysi jsem ti podal sklenici vody."  

„Vzpomínám si," odpověděl kat, „a jsem rád, že ti dnes mohu stonásobně oplatit tvou šlechetnou službu."  

Kat opatrně vsunul trychtýř odsouzenci do hrdla a vlil do něh první vědro vody.  

(Sklenice vody)