Veselá hořká komedie pošlá z děl K. I. Galczyňského, P.H. Camiho, J. Préverta a hlavně Tadeusze Róžewicze, jak ji dal dohromady Radim Vašinka, ujavší se obětavě, byť na pokraji sil, i režie a jíž se krom již otrkanějších členů naší herecké ekipy, Ireny Hýskové a Miloše Rottra, zasloužilých pracovníků na roli umění, zapojují i zdárně se rozvíjející Michala Součková, slibně a skromně nastupující nové posily Jitka Čemusová a Jaroslav Šourek, zdárně se i nadále otrkávající nesmělý Petr Veselý, jakož i dva zbrusu noví adepti, Jana Procházková a Matěj Tauš. Herecky si občas zaskočí i sám principál.
PREMIÉRA: 23. 4. 2015
Slovo režiséra
Po redukci našeho letitého repertoáru a po pokusech o inscenaci monolitních divadelních předloh jsme hledali něco, co by navázalo na letitou tradici našich mozaikovitějších titulů, jako byly večery Camiho miniher nebo oblíbený kus "Vrať mi moje játra". Trvalo to dost dlouho, až jsme konečně vytvořili "Méně jedlé plody rajské zahrady", monumentální pomníček věnovaný rodinným vztahům, vycházejíce z tradičního sloganu "Rodina je základ státu". Nebo byla. Svým dílem přispěli námi u nás ještě neuvedený P.H. Cami, J. Prévert, K. I. Galczyňski a T. Róžewicz. A hudba, mocná čarodějka.
Obávám se, že představení bude ještě nějakou dobu postrádat lehkost a latentní virtuozitu výše vzpomenutých pilotních titulů, protože se na nich provozně sehrávala zcela nová posádka, vržená na pospas textům, jejichž realizace vypadala sice jako velice snadná, ale nakonec se naopak ukázala být dosti složitou, vzhledem k nerealistickému rukopisu zastoupených autorů, který při svém ztvárnění vyžadoval různou míru stylizace, nadhledu. Snažili jsme se, aby ztvárňované postavy "hrdinů" těchto minihříček měly ve své nadsázce spíše charakter karikatur, ale neztratily přitom nic z věrohodnosti svých existujících společenských prototypů. Všichni jsme pracovali usilovně, na pokraji duševního i fyzického zhroucení, v mrazivé zimě našeho betonového krytu. Konečná úroveň provedení je snad natolik zřetelná, že to co jí chybí, dá se domyslet. Takže inteligentní divák vlastně o nic nepřijde. Více slov nemám.
Ukázky textu
K. I. GALCZYŇSKI - HAMLET
HAMLET: Být nebo nebýt - to je…
(Hádejte, jak to dopadne!)
P.H. CAMI - VÝHYBKÁŘOVO SVĚDOMÍ
1. OBDIVOVATEL VÝHYBKÁŘŮV: Tak jako každodenně již po sedm let posadili jsme se na násep u trati, abychom mohli obdivovat holohlavého výhybkáře při práci.
2. OBDIVOVATEL: Jeho zaměstnání je ještě zajímavější od té doby, co Železniční společnost z úsporných důvodů nařídila, aby si natřel lysinu na červeno a nahradil tak
(Hádejte, jak to dopadne!)
JACQUES PRÉVERT - DÍTĚ STOLETÍ ANEB SKANDÁLNÍ RODINA
MATKA (s hrozným výkřikem, křičí a hrozí otci pěstí): Bídáku! Hanebníku!!! (Čte.) Skandál na obzoru. Služka bude matkou. Kdo je svůdcem? Tatínek, nebo příručí odnaproti? Naše pátrání…
(Hádejte, jak to dopadne, ale taky co předcházelo!)
TADEUSZ RÓŽEWICZ - RAJSKÁ ZAHRÁDKA
OTEC (tvrdě): Co tu hledáte, ženská? Copak nevíte, že tohle je naše soukromá cesta, naše vlastní branka, že tahle zahrádka patří nám, a že nám patři taky tahle švestička, a tohle, to je přece naše vlastní, soukromá dceruška? Já na vás zavolám policii.
ŽENA: Ale, vždyť já jsem chtěla jenom popřát dobrou chuť.
MATKA.: Vona chtěla jenom popřát dobrou chuť, a zatím, podívejte se, tak se jenom podívej-
(A opět: Hádejte, co předcházelo a jak to dopadne!)
JACQUES PRÉVERT - V RODINĚ
MATKA (vybuchne): To nám ještě scházelo! (Pak s dobráckým úsměvem.) Jdi pro trychtýř…
SYN Trychtýř, mami?
MATKA Ovšem, hlupáčku…
(Jak to začalo? Jak to skončí? Hádejte!)
TADEUSZ RÓŽEWICZ - CO TU MÁTE
ČELEDÍN (kope do pytle špičkou lakýrky): Ále, co by…
V.: Zajíce v pytli přece kupovat nebudu.
Č.: Inu… trochu starejch hadrů… Škoda mluvit.
V.: Ukažte, ukažte.
(Začátek je skoro jasný. Ale: ukázal, nebo neukázal? Inu - kdo ví…)
KONSTANTY ILDEFONS GALCZYŇSKI - "NEDOČKAL SE"
Ona: Máš mě rád?
On: Mám.
Ona: A budeš mě mít rád pořád?
On: Pořád.
(Mýlíte se! Dopadlo to jinak! Ale to je tím, že nevíte, jak to bylo.)
TADEUSZ RÓŽEWICZ - SVĚDKOVÉ ANEB NAŠE MALÁ STABILIZACE, část II.
M.: Život je přese všecko tak krásný.
Ž.: Jen lidi jsou hrozní… třebas ne všichni.
M.: Celkem vzato jsou hodní… třebas ne všichni.
Ž.: Vypil sis mléko?
M.: Ne.
Ž.: Stojí v kuchyni v hrnku.
M.: Sundala mi škraloup?
(Ne. Tady neuhodnete. I když…)
Milí a vážení čtenáři, budoucí diváci! Otázky, které jsme v našich ukázkách kladli, nejsou nejlehčí. Kdo uhodnete, přihlaste se proto po představení, budete veřejně odměněni uznáním.
Těšíme se na shledanou v našem „magickém“ prostředí, jak se vyjádřil jeden z našich návštěvníků. (On sice řekl v magické díře, ale slovo „díra“ se nám zdá zavádějící.)
Za všecky:
Radim Vašinka, principál Krytového divadla Orfeus