Poezie Zbyňka Hejdy, abyste nebyli, naši případní neobeznámení diváci a posluchači, zklamáni, není pobíhání mezi břízkami s pokřikem „Že mě nechytíš!“. Je spíše opakem tohoto lehkonohého hopsání. Z mnoha rozborů Hejdovy poezie dovolím si ocitovat pár vět z jedné dávné recenze Jaroslava Meda:
„… Hejdovo básnické dílo představuje významnou básnickou hodnotu právě tím, jak neokázale, bez iluzí a bez mnohosti slov demaskuje naši smrtelnost a ukazuje, že opravdový smysl smutku je pouze v tom, poukazuje-li na to, co je věčné. Věčná může být pak i tvorba básníkova, překoná-li mámení smyslů a mluví-li o tom, v čem máme jednou provždy absolutní jistotu – že ,všechny čeká jedna noc‘ (Horatius) – to zní jako podtext veškeré poezie Zbyňka Hejdy, jako jeho vůle k přežití /…/ Jeho antiiluzivní, temně obnaživá, existenciální poezie zabývajíc se smrtí paradoxně obhajuje život.“
A ještě jedna citace, z deníků Jana Zábrany, ve kterých se o Hejdovi několikrát zmiňuje:
„Nezapomenout, jak v bývalém Svazu spisovatelů (před rokem 1968) dávali lektorovat rukopisy zakomplexovaným nýmandům, státním zaměstnancům, kteří chcípajíce vědomím své nicotnosti je šmahem odmítali. Takhle třeba O. V. de facto rozhodoval o tom, že se nevydá Zbyněk Hejda! (Hejdova skvělá poezie žloutla pět let v almaře…)“
„Vím o pěti lidech v Čechách, jejichž poezie mě v posledních patnácti letech zaujala: Zbyněk Havlíček (už mrtvý), Oldřich Wenzl (taky už mrtvý), Zbyněk Hejda, Karel Milota a Karel Zlín. Ani jeden z nich nepatří mezi oficiální básníky.“
„Slova přiléhavá jako trikoty, tak to napsal v jedné své básni Zbyněk Hejda, můj současník, český básník, kterého skoro nikdo nezná, poněvadž mohl publikovat jen sporadicky – jedna sbírka v nepatrném nákladu; druhá zabavena před vydáním; pár článků a překladů z Trakla a Benna rozhozeno po dávno neexistujících, zastavených časopisech -, ale kterého čtu pořád znovu a kterého mám rád i jako člověka, na rozdíl od mnoha jeho někdejších kamarádů z časopisu Tvář. Slova přiléhavá jako trikoty… Ano, tahle slova, taková slova… Jenže taková já nikdy nenašel.“
(Z ediční poznámky k vydání Hejdových Básní (Torst, 1996) vybral vr-haf.)