Stanisław Ignacy Witkiewicz
Bláznivá lokomotiva

Dva nejvýznamnější zločinci své doby, soupeřící o přízeň krásné ženy, unesou lokomotivu, aniž by měli zcela jasný plán. Chtějí především přivést k absurdní dokonalosti své zločinné ambice v situaci, kdy: „všechny sféry zločinu jsou již vytěžené“. Lokomotiva se řítí krajem, její bláznivé tempo zvyšuje napětí, vyvolává chaos, stupňující se rychlost rozjetých mechanismů hrozí vykolejením. Vše směřuje k divokému rozehrání posledních „pár minut před katastrofou“.

Hra z roku 1923 skutečně odkazuje na paberbackové detektivky, jejichž postupy přitom paroduje a zároveň je zajímavou metaforou lidského údělu v přetechnizované společnosti. Fantasknost četných slovních i situačních gagů se prolíná s až mrazivě ironickou trefností.

Tvůrce polské moderní dramatiky Stanisław Ignacy Witkiewicz (1885–1939) byl jednou z nejvýraznějších postav evropské meziválečné avantgardy. Jeho díla jsou mnohdy natolik specifická, že je nemožné je přiřadit ke konkrétnímu uměleckému směru. Základní formou jeho dramat je groteska. V jednotlivých hrách se až surrealisticky setkávají různé motivy a témata, navíc ještě parodovaná a karikovaná. „Divák by měl mít vycházeje z divadla pocit, že se probudil z jakéhosi divného snu, ve kterém dokonce i nejobyčejnější věci měly zvláštní nejhlubší půvab.“ Zastával názor, že v divadle mají účinkovat neherci a děti, pravděpodobně proto, že u profesionálních herců očekával jakousi manýru či nacvičenou faleš.