DIVADLO ORFEUS > repertoár

Ivo Vodseďálek
Jalový je výklad dějin, bez mé vlastní osoby…

Literární pořad předkládá výběr z díla básníka a výtvarníka Ivo Vodseďálka. Situace všedních dní shrnuje autor v brilantní zkratce a zhmotňuje tak samu esenci uplynulé doby se vší její kontroverzí a absurditou.
Ivo Vodseďálek
Ivo Vodseďálek (1931–2017) je v širším povědomí znám především jako autor takzvané „trapné poesie“. Ta se rodila v temných časech padesátých let a dnes ji můžeme směle označit za prověřenou klasiku.

Výběr pro tento večer však čerpá především z textů let osmdesátých, s občasnými přesahy před i za toto období. I v tomto případě se jedná o čas naplněný neutuchajícím básníkovým zkoumáním každodennosti. Ta je nahlížena z perspektivy všudypřítomné banálnosti a komentována s charakteristickým jemným humorem. Situace všedních dní shrnuje autor v brilantní zkratce a zhmotňuje tak samu esenci uplynulé doby se vší její kontroverzí a absurditou.
PREMIÉRA 23. 5. 2017
REŽIE: Jana Lukeš
DRAMATURGIE: Irena Hýsková
HRAJÍ: Dorota Tylová, Jan Vaculík, K. K.
Tvorba Ivo Vodseďálka je tradičně spojována s českým undergroundem. On sám se však řadí spíše k solitérům, jejichž tvůrčí práce se odehrávala na okraji či paralelně s touto sférou. Některé styčné body zde ale můžeme vystopovat. Hlavní charakteristiku podzemního tvůrce bohatě naplnil už tím, že až do začátku devadesátých let bylo jeho literární i výtvarné dílo prakticky neznámé.

Začíná tvořit na přelomu čtyřicátých a padesátých let, a to ve dvou paralelních liniích. Jeho literární práce je od samého počátku vyvažována potřebou vyjádřit se i obrazem. Již tehdy vzniká obsáhlý soubor koláží, kterým se autor věnuje průběžně až do současnosti.

Přátelství s Egonem Bondym, Honzou Krejcarovou a Mikulášem Medkem z té doby bylo impulsem ke vzniku samizdatové edice Půlnoc. Toto intenzívní období netrvá však dlouho a dále se každý z protagonistů divokých večírků a zběsilého tvůrčího tempa ubírá již svou vlastní cestou.

Od počátku je pro jeho práci charakteristický smysl pro vážné polohy i surrealismem zabarvený jemný humor. Francouzský surrealismus ve své krystalické podobě patří ostatně k tomu nejdůležitějšímu, s čím básník celoživotně souzní. Tento niterný vztah je zosobněn magickou postavou André Bretona, na jehož legendární výrok navazuje výkřikem "Poesie bude trapná nebo nebude vůbec!" Ivo Vodseďálek klade důraz na to, že vždy tvořil pouze z niterné potřeby po sebevyjádření. V poezii, povídkách i kolážích reaguje na absurditu, kýčovitost a směšnost doby, která provokuje jeho fantazii k překvapivým literárním i obrazovým sdělením.

DÍLO

Vodseďálkova tvorba zůstávala skryta před zraky i jeho nejbližšího okolí prakticky až do politického zlomu v roce 1989. O to překvapivějším objevem bylo na počátku devadesátých let vydání jeho sebraného literárního díla (nakl. Pražská imaginace, 1992), které inicioval a podpořil Bohumil Hrabal. Autor rozčlenil svou tvorbu do pěti svazků, zachycujících pět vývojových fází, s příznačnými názvy: Zuření (1949–1953), Snění (1951–1955), Bloudění (1962–1968), Probouzení (1975–1984) a Nalézání (1985–1989).

Vychází také soubor esejů Felixír života (Host, 2000), Dvě prosy (Revolver Revue, 2004) a Jedna věta (Revolver Revue, 2010). Mnohé práce se objevují i v řadě periodik – Host, Babylon, Revolver Revue, Aluze, Salon, Kalmanach, Větrník a Protimluv. Výbory z autorova díla vyšly anglicky, německy, polsky, italsky, rusky, finsky a jeho básně jsou i součástí Antologie české poezie, kterou vydalo francouzské nakladatelství Gallimard v roce 2002.
Ivo Vodseďálek Ivo Vodseďálek Ivo Vodseďálek