Josef Sedlák
Kam odlétají ptáci
Objevem naší literární sezony je možno nazvat poezii Josefa Sedláka, sochaře a překladatele z moravského Šternberka. Dopátrali jsme se jej takřka detektivním způsobem, zcela náhodou, ze zmínky z bulletinu Obce spisovatelů Dokořán (v jednom starém čísle z r. 2002!). Z fejetonu Aleny Morávkové – Osmdesátníci. Báseň, citovaná v článku se našemu principálovi natolik zalíbila, že vypátral básníkovu adresu a začal si s ním psát. S výsledkem této spolupráce se můžete seznámit v našem novém literárním pořadu. Sochař robustnějšího vzrůstu se představuje jako jemný lyrik, střídmý a průzračně čistý, s jehož verši je nám hezky. Stejně vynikající jsou i jeho překlady rozmarných rozprávek Siegfieda Lenze (z knihy „Ty smavé časy ve Žbánku“).
Josefu Sedlákovi se za minulého režimu nežilo lehce: po 68. roce byl vyhozen z práce a stal se i zakázaným překladatelem, jehož překlady vycházely kryty jmény přátel. Svoji první sbírku „Kam odlétají ptáci“ si vydal vlastním nákladem až po převratu. Mezi jeho přátele patřili obdobně postižení básníci – Jan Skácel, Ludvík Kundera, Milan Uhde a hlavně pod penzí se ukrývající Adolf Kroupa, jehož jméno chceme připomenout předvedením jeho překladu jedné z Prévertových Pohádek pro nehodné děti: pohádky „Výjev ze života antilop“.
Josefu Sedlákovi se za minulého režimu nežilo lehce: po 68. roce byl vyhozen z práce a stal se i zakázaným překladatelem, jehož překlady vycházely kryty jmény přátel. Svoji první sbírku „Kam odlétají ptáci“ si vydal vlastním nákladem až po převratu. Mezi jeho přátele patřili obdobně postižení básníci – Jan Skácel, Ludvík Kundera, Milan Uhde a hlavně pod penzí se ukrývající Adolf Kroupa, jehož jméno chceme připomenout předvedením jeho překladu jedné z Prévertových Pohádek pro nehodné děti: pohádky „Výjev ze života antilop“.
PREMIÉRA 24. 3. 2004
PŘEDSTAVENÍ JIŽ NEHRAJEME.
PŘEDSTAVENÍ JIŽ NEHRAJEME.
SOUBOR: Divadlo Orfeus
Aktuálně nejsou v programu žádné termíny.
Po derniéře.
Po derniéře.
Po více než důkladném představení autora našeho nového literárního pořadu dovolujeme si doufat, ctěná veřejnosti, ve vaši laskavou přízeň. V našem literárním salonu se nemusíte bát poezie. Není interpretována ozvučnými troubami ani medovými uspávači hadů. Interpreti, když jsou mezi nimi i letitější případy, přednášejí poezii i za sebe, mají svůj názor a banální přednesové klišé, odpuzující normálního, nesnobského posluchače od poezie, neb dává poetickému mlnu do jednoho ucha vtéci a druhým vytéci, je jim cizí. A ani by to neuměli, kdyby se sebevíce snažili.
Recenze Jiřího Brixiho
TAKOVÁ OBYČEJNÁ SLOVA,
takový obyčejný kryt, takoví obyčejní lidé v hledišti i na jevišti, taková obyčejná pohoda v té nepohodě kolem, takový obyčejný úsměv v té obvyklé vážnosti. Ze zcela nového dramaturgického soudku nabral Radim Vašinka pro další středeční, tedy poetickou, premiéru ve svém krytovém Orfeu a tentokrát dokázal sám udržet v první půli představení Kam odlétají ptáci pozornost diváků interpretací víceméně vážných básní Josefa Sedláka, autora letos dvaaosmdesátiletého a přesto širšímu publiku téměř neznámého. Rodák z Velké Bíteše, do roku 1970 řídící učitel, poté kameník… debutoval již ve 40. letech minulého století v Zahradníčkově akordu, veršoval prakticky celý život, překládal. Nepublikoval, jen několik překladů mu podepsali přátelé… Ve druhé části představení Vašinka rozverně interpretuje mazurské rozprávky Siegfrieda Lenze v Sedlákových překladech. Ty básničky nejsou jenom smutné, jsou o životě, ty rozprávky nejsou jenom veselé, jsou o lidech. Josef Sedlák je tichým moravským souputníkem Skácelovým, L. Kunderovým či Kroupovým. Rezonuje jimi v představení i jeho poezie umocněna navíc výkonem podobně rezonujícího recitátora. Když představení vrcholí něžně zinscenovaným hořkým Výjevem ze života antilop Jacquese Préverta v překladu Adolfa Kroupy, recenzent si tiše povzdechne: Ta poezie nemá přívlastek. Ta obyčejná pohoda i ten obyčejný úsměv jsou trochu sladce nahořklé. Ostatně jako obyčejně…
jbx
TAKOVÁ OBYČEJNÁ SLOVA,
takový obyčejný kryt, takoví obyčejní lidé v hledišti i na jevišti, taková obyčejná pohoda v té nepohodě kolem, takový obyčejný úsměv v té obvyklé vážnosti. Ze zcela nového dramaturgického soudku nabral Radim Vašinka pro další středeční, tedy poetickou, premiéru ve svém krytovém Orfeu a tentokrát dokázal sám udržet v první půli představení Kam odlétají ptáci pozornost diváků interpretací víceméně vážných básní Josefa Sedláka, autora letos dvaaosmdesátiletého a přesto širšímu publiku téměř neznámého. Rodák z Velké Bíteše, do roku 1970 řídící učitel, poté kameník… debutoval již ve 40. letech minulého století v Zahradníčkově akordu, veršoval prakticky celý život, překládal. Nepublikoval, jen několik překladů mu podepsali přátelé… Ve druhé části představení Vašinka rozverně interpretuje mazurské rozprávky Siegfrieda Lenze v Sedlákových překladech. Ty básničky nejsou jenom smutné, jsou o životě, ty rozprávky nejsou jenom veselé, jsou o lidech. Josef Sedlák je tichým moravským souputníkem Skácelovým, L. Kunderovým či Kroupovým. Rezonuje jimi v představení i jeho poezie umocněna navíc výkonem podobně rezonujícího recitátora. Když představení vrcholí něžně zinscenovaným hořkým Výjevem ze života antilop Jacquese Préverta v překladu Adolfa Kroupy, recenzent si tiše povzdechne: Ta poezie nemá přívlastek. Ta obyčejná pohoda i ten obyčejný úsměv jsou trochu sladce nahořklé. Ostatně jako obyčejně…
jbx