Molière
Směšné preciózky aneb Nehynoucí klasik naruby
Barokní divadlo se vší jeho velkolepostí, nabubřelostí i opulentností jsme bez ostychu vtěsnali na malou scénu v podzemní ukrytého krytu.
Málo známá jednoaktová fraška dává vzniknout opulentní, barvami i stíny hýřící podívané. Burleskní, lehce kabaretní až groteskní představení si utahuje z manýristických snah o autentické baroko, stejně jako i z provedení „klasika“ ve vznešeném a seriosním hávu.
Hra se s chutí vysmívá tehdejším celebritám, všem fiflenám a floutků, nadutosti, povýšenosti, tuposti a preciozitě – tedy prázdné duchaplnosti.
PREMIÉRA 11. 6. 2015
PRECIÓZKY
Aktovka francouzského klasika se vysmívá preciozitě, vyumělkovanému stylu celebrit tehdejší doby. Pařížská aristokracie se scházela v salónech, aby pěstovala vytříbené chování s důrazem na výjimečnost a vznešenost mravů a řeči. Chování a mluva se pak stávaly strojené a odtržené od reality.
Hlavními podněcovateli byly ženy, tzv. preciózky, milující duchaplnou konverzaci a vytříbený vtip. Debaty v jejich salónech, dotýkající se jak vědy a umění, tak i módy, jazyka a hlavně lásky a galantní koketérie či pravidel dvoření, byly tak mocně vznešené, až byly naprosto banální a tupé.
Chování preciózek a atmosféra aristokratických salónů pak byla napodobována i nižší šlechtou a měšťany, kde se původně exkluzivní preciózní styl stává více strojeným, povrchním a dokonce afektovaným. Tomuto napodobování formy se Moliere ve své satiře vysmívá prostřednictvím dvou mladých vesnických žen, které se snaží svým chováním přiblížit pařížským salónům.