Vyprávění a pohádky žijí jako příběhy plné krevnatého života, osobité dikce, jako když hraje romská muzika. Sytými barvami vykreslené příběhy, pulzující nezkrotným temperamentem, hrdostí z onoho způsobu života, který byl tehdy romské populaci vlastní, nevyhýbající se ani drsnému vyjádření negativních stránek lidské povahy, lidské existence, světa i zla samotného, příběhy opovrhující světskou mocí, oplývající láskou k rodině, osobitým druhem humoru, vtipností vyjadřování, příběhy, které musí okouzlit každého člověka čistého srdce.
Pozoruhodně se také promítá do vyprávění střet tradice a současnosti (romská žena nese v plachetce na zádech televizor).
