DIVADLO ORFEUS > archiv repertoár

Roland Dubillard
Ruka a kapsa a jiné psí kusy

Už je tomu skoro 10 let, co jsme sobě i našim divákům objevili texty Rollanda Dubillarda, které nám svěřil jeho překladatel, pan Jiří Matějíček. Uváděli jsme je pár sezon, abychom se k jejich autorovi znovu vrátili s jejich jinou sestavou, v jiné době, kdy i my jsme jiní . ale Dubillardovy dramatické hříčky neztratily nic ze své originality a svěžesti. Doufáme, že s jejich oživením ožijeme i my a naši hosté. Jen aby nepršelo.

Roland Dubillard, Ruka a kapsa a jiné psí kusy
Irena Hýsková a Radim Vašinka
PREMIÉRA: 24. 2. 2016
HRAJÍ: Radim Vašinka, Irena Hýsková

Úvodem něco o autorovi  

Roland Dubillard (nejen autor, ale i herec) se narodil v Paříži v roce 1923. Zprvu působil v rádiu a kabaretech na levém břehu Seiny, kde jeho skeče odhalily jeho herecký talent a jazykovou vynalézavost.  

Jeho divadelní hry (Naivní vlaštovky, Dům z kostí, Zahrada řep a Kde pijí krávy) představují zvláštní a absurdní svět, jehož směšnost a vtipnost zlehčuje zdánlivou tragičnost.  

Jeho dílo zahrnuje i soubor básní, evokujících prokletého básníka Charlese Crose (sbírka Řeknu, že jsem upadl). Vydal také sbírku povídek (Olga, moje kráva), za kterou mu byla roku 1974 udělena cena Černého humoru.  

Na Rolanda Dubillarda upozornil první Eugéne Ionesco. Je jedním z nejpozoruhod­nějších autorů tzv. „nového divadla“. Zaujímá zvláštní a neobvyklé místo v období po avantgardě, které je těžko pojmenovatelné.  

Minikomedie, které uvádíme, jsou shrnuty v knize Dialogy. Vznikly na základě seriálu rozhlasových skečů Grégoire a Amédée, v nichž slovní hříčky proměňují věci a svět. Poprvé vyšly knižně v roce 1976.  

K propagaci si dovolíme užít i části recenze v Pražské pětce, která vyšla cca v květnu 2006 (a doufám, že taky nezestarala!)  

 

Olympský bard v krytovém podsvětí  

Zpěv Orfeův byl vzácným balzámem pro duši, jak vypráví prastará řecká báje. A vzácným balzámem pro duši jsou i představení jeho jmenovce – krytového divadla Orfeus, které se nalézá v kasematovém sklepení jednoho letitého činžovního domu na Plzeňské třídě. A nejen balzámem na duši, ale i výživnou krmí pro intelekt.  

Skutečný znalec poezie a humoru, jakož i běžný divák s podvědomým citem pro uměleckou krásu jazyka či groteskna, ocitá se návštěvou tohoto takřka utajeného divadla v příslovečném háji múz. Zdejší přátelská atmosféra sestávající vedle sálu i z útulné kavárničky, kde mimochodem podávají výsostně chutnou zelňačku, je branou do světa arciděl známých i zapomenutých básníků, dramatiků a literátů. Principála Radima Vašinku a jeho nepočetnou, o to však odvážnější hereckou družinu, lze bez nadsázky nazvat strážci chrámu poezie. Těžko jinde naleznete místo, kde z toho samého jeviště hřímají, poťouchle mrkají, útočí, provokují, smějí se, důvtipně plivou i jemně hladí takové formáty světové a české dramatiky a poezie, jakými byli či jsou Jacques Prévert, René d’Obaldia, Ivan Wernisch, Vladimír Holan, H. P. Cami, Roland Topor, M. J. Saltykov-Ščedrin, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Li-Po, Robinson Jeffers, N. V. Gogol, W. Shakespeare, Roland Dubillard a jiní. Nemůže se státi, že by návštěvník odešel zpět do košířské noci duchovně neobohacen a v srdci nezahříván bezpočtem motivů čarokrásného všehomíra, jak jej vnímají a zprostředkovávají nadaní tvůrci.

Roland Dubillard
Roland Dubillard
Roland Dubillard
Roland Dubillard
Roland Dubillard
Roland Dubillard

Špumprnágle v tůni slz  

Že repertoár družiny Orfeovy je opravdu výjimečný (jedná se o jedno z hrstky útočišť nepodbízivého a nezištného ducha lidské kultury), dokládá mj. jevištní inscenace skečů pozoruhodného francouzského autora Rolanda Dubillarda nesoucí název Kolik kuliček je v pytlíku aneb Jsou pojistky proto, aby lítaly aneb Chtěli zůstat tuzí na elektrické pohovce aneb Tak kolik bylo těch kapek: 10, 12, nebo 11? aneb Chtějí nám plyn parfémovat? Představení dříve v Orfeovi hrané pod názvem Diablogy a jiné vynálezy pro dva hlasy nabízí českému diváku úchvatnou groteskní pouť Dubillardovou fantazií. Fantazií nesmírně hravou, s tísnivým podtónem laskavého a moudrého osiřelce. Rodilý Pařížan Roland Dubillard (1923), onen filozof „rozverného nebytí“, se mihl rozhlasem, poezií i prózou, filmem i divadlem a všude nechal veselou a trvalou šmouhu. Za jeho ranou divadelní hru Naivní vlaštovky se postavil sám Eugéne Ionesco, vycítiv z Dubillardovy poetiky bez zdánlivé zápletky a tradiční dramatické výstavby onen motiv „zrušení literatury ve prospěch divadelnosti“, čímž autor pracoval přesně v duchu tzv. nového divadla. Roland Dubillard se záhy stal jedním z nejpozoruhod­nějších autorů světové dramatiky, dle slov Geneviéve Serreau, zaujímá zvláštní a neobvyklé místo v období po avantgardě, které je těžko pojmenovatelné. Za sbírku povídek Olga, má kráva získal roku 1974 Cenu černého humoru. Jeho brilantní skeče Diablogy vzniklé na základě rozhlasového seriálu v sobě ukrývají ďábelsky svůdnou hru se slovy, všední frázovitá řeč nafoukne absurditu té dané situace do obřích rozměrů a divák se ošívá, nadneseně řečeno vnímá tisícitunové těleso ladně unášené babím létem, čemuž se musí smát i plakat zároveň. Dojemně groteskní vzpruhou jsou všechny ony mikrosituace v kavárnách, obývacích pokojích, u promítacího přístroje či jinde, kde se setkávají jen dva lidé a řeč. Roland Dubillard francouzskou kritikou nazvaný coby „Buster Keaton jeviště“ je výsostným žonglérem se slovy, hříčkotepec par excellence, noblesní zjev orající šimravým pluhem v mozkových brázdách. Teprve v jeho přítomnosti je diváku názorně ukázáno, jak famózně, očistně, a hlavně nezákeřně lze pracovat s blábolem, o čemž vládcové tohoto světa nemají, a bohužel již zřejmě nikdy více nebudou mít ani potuchy.


A tu připojujeme ještě malou ukázku:  

NÁVŠTĚVA U LÉKAŘE  

PRVNÍ Dobře, dobře. Velmi dobře. Posad‘te se pane, hmm… jak že se jmenujete?  

DRUHÝ Commandon.  

PRVNÍ Pane Commandone. Hned uvidíme, co můžeme udělat pro zlepšeni vašeho stavu.  

DRUHÝ Ano. Taky po telecím mívám závratě.  

PRVNÍ Uvidíme, uvidíme. Já se vás nejdříve zeptám, kdo vás, prosím, ke mně doporučil.  

DRUHÝ No pane doktore, já se k vám dostal postupně. Radil jsem se s řadou specialistů. Zjistil jsem, že mám určité potíže vždycky, když se koupu. Tedy potíže s dásněmi. Zavolal jsem proto mého specialistu instalatéra. Měl jsem totiž dojem, že mé potíže by mohly souviset s pravým kohoutkem v koupelně, který skřípal.  

PRVNÍ Skutečně, nezřídka můžeme konstatovat potíže příbuzné těm, které jste mi popsal, v případech vyvolaných chrapotem oběhového systému vody.  

DRUHÝ Že ano? Moje hypotéza nebyla tedy tak nepravděpodobná. Nicméně můj instalatér mne od první návštěvy soustavnou kůrou vyváděl z omylu.  

PRVNÍ Jak se jmenoval, ten váš instalatér?  

DRUHÝ Tolstoj, Lev Tolstoj, ale byl to úplně normální člověk.  

atd. – zbytek se dozvíte na představení!